Marie Šímová
Jako další představujeme členku našeho týmu Marii Šímovou.
PROČ PRÁVĚ MARIE?
Protože se nebojí ptát a ozvat, když jí něco nedává smysl. Umí si stát za svým názorem, ale zároveň naslouchat druhým, nechat si poradit a změnit pohled, když slyší dobré argumenty. Díky dlouholetému podnikání ví, že každé rozhodnutí s sebou nese také odpovědnost.

A teď už Marie vlastními slovy.
A teď už Marie vlastními slovy.
KDO JSEM?
V Šindlových Dvorech žiji s rodinou už 20 let a za tu dobu se pro mě staly skutečným domovem. Líbí se mi, že máme blízko do města, ale přitom stále žijeme na vesnici, obklopeni přírodou, lesy a rybníky.
V Litvínovicích také dlouhodobě podnikám a provozuji zde kamennou prodejnu s bytovým textilem. Podnikání mě naučilo samostatnosti, zodpovědnosti a hlavně tomu, že není dobré slibovat něco, co člověk nemůže splnit.
Moje dcera se zapojuje do místního fotbalu, kde pomáhá s trénováním malých holčiček.
Ve volném čase ráda cestuji, chodím na procházky a nordic walking, nejlépe se psem. A jsem tak trochu kavárenský povaleč, který nepije kafe. Ano, i to jde. ![]()
PROČ KANDIDUJI?
V posledních letech se naše obec rychle mění. Přibývá výstavba a právě budoucí podoba Litvínovic, Šindlových Dvorů a Mokrého jsou pro mě jedním z nejdůležitějších témat.
Rozvoj obce je přirozený, ale měl by mít jasná pravidla a respektovat místo, ve kterém žijeme. Nechci, aby se z naší obce postupně stalo jen další předměstí Českých Budějovic. Chci, abychom si zachovali to, kvůli čemu se nám tady dobře žije.
Jedním z konkrétních problémů, kterému bych se chtěla věnovat, jsou také opakované záplavy některých domů a ulic. Nemám ráda, když se problémy jen odsouvají a čeká se, že časem zmizí samy. Myslím si, že je potřeba hledat řešení, které pomůže lidem, kterých se tento problém dlouhodobě týká.
Důležité je pro mě také to, aby obec nebyla jen místem, kde bydlíme, ale místem, kde spolu opravdu žijeme. Proto bych ráda podpořila kulturu, setkávání lidí a komunitní život ve všech třech částech obce – ať už jde třeba o letní kino, Snídani v ulici nebo další akce, při kterých se můžeme potkávat.
ČÍM SE ŘÍDÍM?
Raději hledám cestu, jak by něco šlo, než abych se spokojila s tím, že to nejde.

A jinak?
„Hlavně se z toho nepos…t.“
